Útěk 1

25. července 2014 v 15:00 | Midori-senpai |  Povídka Útěk


Kapitola 1

Jmenuji se Alex a bude mi 16 let.
Všechno to začalo v osmé třídě, kdy mě začali šikanovat.
A jenom kvůli tomu jak vypadám a jak se oblíkám, chodím celý v černém... řekněte mi co je na té barvě špatného?
Hned jak mě uvidí tak spustí " Hele koukněte se emo je tu " a nadávaji mi, pošťuchují do mě, mlátí mě, smějí se mi a mnoho dalšího.
V hodině po mě házeli papírky s různými vzkazy ať umřu apod...
A takto jsem to celý den musel vydržet.
Učitelé nic neví nechci aby si o mě dělali zbytečné starosti.... nekončí to ani, když jdeme do šaten, tam my berou věci a hází si sněmi, nechtějí mi je dat. Nakonec je to přestane bavit a pustí se do mě, skončí to tak, že ležím na zemi z modřinami, někdy teče i krev... oni jdou spokojeně dál a já zničený se dobelhám domů.
Příjdu domů zamknu se v pokoji a brečím, ptám se sebe " Proč? Co jsem udělal? Proč já? "
Když rodiče příjdou z práce tak se dám trochu dohromady a odemknu si.
Vezmu si oběd aby to vypadalo, že pravidelně jím ale jak zavřu dveře pokoje tak to jídlo vyhodím, už z toho ani nemůži jíst, a tím to z daleka nekončí.
Po chvíli na to se oběvilo i domácí násilí a to už jsem zvládal opravdu těžko...
Měl jsem čím dál tím větší problémy, ve škole teror, doma teror.
Ve škole se to začalo stupňovat ještě k horšímu, začal jsem v hodinách utíkat na záchod, protože ten nával už jsem skrátka nemohl vydržet, zavřel jsem se tam a brečel...
Když škola skončila utíkal jsem na jedno tajné místo a to do lesa ke studánce, měl jsem chuť křičet ale vždy jsem to v sobě potlačil.
Tam jsem vždycky nějakou tu dobu trávil až do tří odpoledne, protože to byl čas kdy se vraceli rodiče z práce.
Vždycky jsem se nějak vymluvil, ale rodiče mě za to mlátili a zakazovali různé věci, až jednoho dne jsem se podíval do zrcadla a tomu už jsem opravdu nevěřil.
Jsem samá modřína, mám šrámy po celém těle dokonce i podlitiny... dokonce i obličej mám zhnusený.
A moje hrozné stravování se začínalo na mě podepisovat, začínal jsem vypadat jako kdybych trpěl anorexií.
Vždycky jsem chodil spát hodně unavený, hladoví a slzama v očích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 29. července 2014 v 13:04 | Reagovat

Sugoooiii senpaaaiiii <3333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama