Útěk 4

31. července 2014 v 23:04 | Midori-senpai |  Povídka Útěk
*Tak rozhodla jsem se napsat další část povídky :) doufám, že se vám bude líbit :)*
*Myslím si, že je i tentokrát delší :)*



Kapitola 4

Dorazil jsem domu. Věděl jsem, že dostanu opět výprask ale jak mám říct otci, že propadám za to mě snad zabije.
" Jsem doma " pronesl jsem trochu sklesle.
Ale nikdo neodpovídal. Na ledničce jsem našel vzkaz. " Najez se! Příjdeme! "
" Co to má ksakru být? " řekl jsem si pro sebe.
No nic jídlo jsem vyhodil do koše a pečlivě zahrabal, kdyby na to přišla mamka nedopadlo by to pro mě dobře.
" Příští zastávka můj pokoj " řekl jsem si v duchu.
Musel jsem ale vymyslet jak říct rodičům o tom co uvidí v žákovské knížce.
Netrvalo dlouho a rodiče dorazili.
" Alexi!! Pojď nám pomoct z taškami!! " křičela mamka. Já jsem jen vyběhl z pokoje a tašky položil do kuchyně na linku a začal vybalovat nákup.
" Tak co bylo ve škole? " zeptal se taťka.
" Jo v pohodě " a usmál jsem se abych nebyl zbytečně podezřelí.
"Doufám, že nemáš žádnou špatnou známku " pronesla mamka naštvaně. Nevím obvykle bývá v dobré náladě teda až neřeknu něco hloupého.
Ale zatím jsem nic tak špatného neřekl.
" Jdu se převléct, pak mi donest ukázat žákovskou knížku " řekla mamka.
A já jen na sucho polkl. Věděl jsem, že je to moje smrt.
" No víš... mami, učitel vybíral žákovské knížky na kontrolu " řekl jsem a doufal, že to zabere.
" Nehraj to na mě Alexi, nikdy si váš učitel nevybíral žákovské, tak mi jí okažitě dones " pronesla už hodně naštvaně.
Tak jsem odkráčel do pokoje pro žákovskou a donesl jí. Dál jí mamce a...
" Co to má být Alexi?! Děláš si znás srandu? Nebo co to má znamenat? " pronesla mamka, byla teda hodně naštvaná.
" Roberte! Pojď se podívat na něco " Pronesla. (*Robert = můj otec)
" Co se děje? " a ukázala mu žákovskou.
" Alexi!!! Ty propadáš? A nejen to máš nějaké problémý ve škole jak nám to vysvětlíš? " řekl nahněvaně.
" No.. nevím, prostě mi to nejde, nemůžu za to " řekl jsem a věděl jsem co bude.
Jen co jsem to dořekl, otec mi vlepil ale ne jako obvykle facka, tentokrát to byla pěst.
Pěst do obličeje a byla tak silná že my natrhl ret.
" Tak doufám, že si toho vědom. Co si nám těď řekl. Takže budeš doma, ze školy rovnou domu žádné tahání s kamarády. Budeš se učit a učit, i kdyby se ti z té hlavy mělo kouřit a teď běž do pokoje a převleč se. Okamžitě!!! " teda takhle jsem ho ještě neviděl ale poslech jsem.
Vzal jsem si ručník a šel do vany. Ta mě aspoň na chvíli dokázala zklidnit, díval jsem se na své pořezané ruce a brečel jsem. Taky jsem se podíval do zrcadla a podíval jsem se na obličej na můj ret jak ho mám rozbití. A moje zohavené tělo pomalu už začíný vypadat jako kostra.
Přemýšlel jsem proč vůbec žiji.
Vylezl jsem a ošetřil si ret. Musel jsem si ho aspoň zalepit. Zítra půjdu k doktorovi ať mi to zašije, protože to vypadalo opravdu hrozně.
Vytáhl jsem si učení, i když vím, že si to nezapamatuji, tak se o to aspoň pokusím.
Ne prostě to nejde.
Mamka vešla do pokoje a hodila my žákovskou na stůl. A v ruce držela lékárničku.
" Ukaž to zranění, ošetřím ti to " řekla a sedla si ke mě.
Odlepil jsem naplást. Vzala jehlu a nit a zašila mi to. Musím říct, že to dost bolelo ale musel jsem to vydržet.
" Doufám, že ses aspoň poučil, tvůj taťka mi řekl, že musíš být potrestán a rozhodl, že půjdeš spát bez večeře " no čekal jsem horší trest ale co to my nevadí, protože už nějakou dobu nejím.
Naštěstí moje ruce neviděla, protože jsem měl na sobě dlouhé tričko a řekl jsem, že je mi zima tak proto ho mám.
No nic na učení jsem se pak ještě chvíli jen tak díval. A pak už se mi chtělo jít spát. Tak jsem to sbalil, nachystal si věci na zítra do školy.
A šel spát hladoví, smutný... začal jsem opět brečet a přemýšlel nad různými věci.
Nějakou dobu jsem se jen převaloval. A nakonec usoudil, že nemohu usnout.
Něco mi chybělo a to pocit, který jsem zakusil včera večer. A to pocit na svých žílách.
Vzal jsem žiletku a řízl jsem se dost hluboko. Byla to nějaká chvilka než to přestalo téct.
A pak jsem opět zalehl a za chvíli jsem spokojeně usnul. A pochopil to co mi pomáhá abych se cítil lépe je, že si ubližuji... (* :'( *)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 1. srpna 2014 v 7:14 | Reagovat

Ah, senpai to bylo tak smutné :( ale je to úžasná povídka. Nemůžu se dočkat další kapitoly ^^

2 animecolorfulworld animecolorfulworld | 1. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

Já vím no :'( já preferuji smutné povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama