Čistá nenávist

9. srpna 2014 v 14:01 | Midori-senpai |  Drama



Proč? Proč já? Můžete mi to vysvětlit? Proč já musím být v týmu stěma největšíma debilama.
Už zase nějaká mise, to nemáme ani chvilku pro sebe? Nesnáším je, nesnáším Konohu. Vlastně nemám rád vůbec nic.
" Jdeme do jednoho nedalekého domu pomoct rodině... " nakonec řekl Kakashi a prolomil to ticho.
No toho si nám teda hodně řekl... co je to sakra za misi kde budeme pomáhat nějaké rodině.
Nesnáším slovo rodina, taky jsem ji tehdy měl ale ty časy jsou pryč, protože ten kterému jsem tolik věřil mi jí vzal. Můj vlastní bratr. To mohl rovnou zabít i mě.
Jenom se kvůli tomu trápím, každou noc probrečím. Vzpomínám na ně, chci za svými rodiči mě už tu vlastně nic nedrží.
Dorazili jsme ktomu " domu " no je to spíš vila ale to je jedno.
Přišla nás uvítat malá holčička.
" Pojďtě za mnou " řekla tichým hláskem. A my poslušně šli.
" Vítej, jsem ráda, že jste přišli " uvítala nás maminka, šlo to opravdu vidět.
Ode mě se pozdravu nedočkala. Chtěl jsem vypadnout ale nešlo to.
" Určitě víte, proč jste tedy, že? " zeptala se ale my jsme vůbec nevěděli proč tu jsme.
" Vy nic nevíte, no tak dobře já vám to řeknu... jste tu jen z prostého důvodu a to aby jste mi udělali z dcery ninju.
No já jsem myslel, že Kakashiho a tu babu snad zabiju.
Byl jsem na odchodu ale v tom se otevřeli a stál v nich koho bych nikdy nečekal.
" A tak už jste tady, dobrý den " řekl s přihlouplím úsměvem.
Já jsem se nezmohl ani na jedno jediné slovo swtál jsem tam nehnutě jako tvrdé y.
To si se mě už opravdu dělaji srandu, nejdřív máme stupidní misi, přijdeme místo do domu do vily chce po nás ta " maminka " abychom jí z dcery udělali ninju, to je úplně na hlavu. A teď ve dveřích vidím svého bratra Itachiho.
" Ahoj bráško " pozdraví mě. Mě se konečně podaří rozlepit jazyk a jen řeknu " Chcipni! " a utekl jsem.
Je jedno kde budu hlavně ať je to co nejdál od toho vraha. Nenavidím ho. Neměl jsem pocit, zjistit co je to rodičovská láska. Takže žiji jen z čisté nenávisti.
Zastavil jsem, protože už jsem jednak nemohl a pak vůbec netuším kde jsem.
Sedl jsem si na lavičku která byla kousek ode mě a přemýšlím... co se to vlastně děje.


" Omlouvám se za Sasukeho ale nikdy se takhle ještě nezachoval " omlouvá se celou tu dobu Kakashi.
" Ale neomlovejte se, já vím musí to být pro něho šok mě vidět svého bratra... a ještě když mám rodinu, zkusím sním rozumně promluvit, ale teď otázka kam to vlastně utekl " zeptal se Itachi.
" Půjdeme svámi, pane. Chtěli pomoct i jeho kamarádi " už čekali ve dveřích.
" Prosím, hlavně mi neříkejte pane.. tykejte mi a říkejte mi Itachi, dobře? " to mi jde proti srsti, když mi tak někdo říká.
Oni jenom kývli.
Netrvalo dlouho a našli jsme jak sedí na lavičce a hlavu má zabořenou do kolen.
Tak to sní bude hodně špatné, pomyslel jsem si.


" Sasuke-kun, co tu děláš? " zeptala se mě, ta protívná Sakura jak já jí nenávidím.
Utřel jsem si slzy a nic neříkal.
" Tak pojď musíme dokončit misi " říkal Kakashi.
" Se mnou nepočítejte, já nebudu v jedné místnosti kde je on... můj bratr " myslel jsem, že se po něm vrhnu a zabiju ho. Nenávidím Naruta, Sakuru, Kakashi, Itachiho. Nenavídím i sebe, za to, že žiju.
" Ale to přežiješ " Kakashi mě vzal za paži a odvlekl mě zpátky do domu.
Ta holčička byala už nachystaná. A plná radosti.
" Tak, neměl jsem příležitost vám představit svojí rodinu " v tu ránu se se mnou točil svět, snažil jsem se to ustát.
" Tohle je moje manželka Saruyiko a moje dcera Mikoto " musel jsem se udržet abych se nezačal smát. Měl jsem to opravdu na krajíčku.
" Saruyiko, Mikoto, tento pán se jmenuje Kakashi, tahleta slečna je Sakura... " než stihl říct Naruta.
" A já jsem Uzumaki Naruto " se představil sám, my jsme si jenom povzdychly.
" No a ten černovlasý mladík je můj brat Sasuke " já jsem se na ně ani nepodíval.
" Myslím si, že bude rozumné kdybychom zečli až zítra. Sasuke vypadá jako, že se každou chvíli zbortí " řekl Itachi.
No a měl pravdu jen tak tak jsem se držel na nohou a došel domů.


Udělal jsem si čaj a chtěl si lehnout ale to by nesměl nikdo zazvonit ve dveřích stojí Naruto a Sakura.
" Jen ti jdeme vzkázat, že hned máš jít za Tsunade-sama " řekl Naruto, tím svým nakrknutým hlasem.
Bože co zas chce to nemůže nechat ani člověka v klidu vyspat? řekl jsem si pro sebe.
Došel jsem k ní do kanceláře loudavím krokem. Neobtěžoval jsem se ani za klepat rovnou jsem otevřel dveře.
" Co je tak důležitého, že jsem se se musel přijít? " zeptal jsem se a myslel, že to bude nějaká kravina.
" Sasuke ode dneška budeš bydlet s Itachim, přeje si to. Je tvůj starší bratr takže jako rodič. "
řekla.
" Co-cože? To snad nemyslíte vážně, že ne? " já jsem byl v šoku.
" Ale ano myslím, nejsi ještě plnoletý a nemůžeš bydlet sám, a jediného koho máš je tvůj brat. Takže se běž zbalit, Itachi na tebe čeká před tvým domem. " jen co to dořekla jsem odešel.
Co to má sakra být? To se mi určitě zdá. Ale ne nezdá už vidím Itachiho jak stojí před mým bytem.
" Ahoj, Sasu... bež se zbalit počkám na tebe venku. Tsunade ti určitě všechno řekla "
" Hmm... " neměl jsem náladu se sním bavit.
Ani nevím jak ale došli jsme ktomu jeho bejváčku. Hnus.
" Ahoj vítej zpět Sasu " no co to má sakra znamenat, ona mi tak rozhodně říkat nebude. A ani Itachi.
" Uvítal bych, kdybyste mi přestali říkat Sasu je mi to proti srsti " řekl jsem naštvaně.
" Pojď ukážu ti tvůj pokoj " řekla " moje nová maminka " tak jí nikdy neřeknu.
Můj pokoj byl teda velký podkroví ale nebudu dávat najevo, že se mi to líbí.
" Dobře... já si mezítím vybalím " řekl jsem otráveně.
Ta fůrie mezitím odešla.
Nikdo se mě neptal jseli chci sním bydlet. Nikdo... však taky do by se mě na to ptal. Jim je to jedno. Já nemám nikoho. Tak to může být jedno.
Budu to muset nějak přežít...co se dá dělat ale ať si nemyslí, že je budu mít rád do toho mě nikdo nedonutí.
Takhle jsem ten den přežil. Ani jíst jsem nechtěl, odmítal jsem sněmy jíst. Nechci patřit do jejich rodiny. To se radši zabiju.
Jdu se umýt, mám i svojí vlastní koupelnu to se musí nechat. Ne! Ne! Když spadneš do jejich pasti. Chramst spolknou tě jako malinu.
Vlastně proč bych měl vylézt vše potřebné tu mám, bez jídla se obejdu.
Nepotřebuji je.
Vyhřívám se je to tak dobrý pocit.
Jsem unavený jdu si lehnout... ale ještě před tým si zamknu pokoj, nechcu riskovat.
Dalšího dne buší na dvěře " Sasuke-kun, máš jít dolů " ten hlas je tak otravný, nesnáším ji. Sakuru je otravná.
No nic obleču se celý do černého, upravím si vlasy a jdu.
" No konečně si vylezl z toho pojoke " řekl Itachi, nemám na nic náladu, dejte mi pokoj. Řeknu si pro sebe.
A hele kdo tu je tým 7 nebo bych měl říct tým blbců. To výjde na stejno.
Vzali jsme tu malou mrňavou, myslím Mikoto a jdeme se sní učit jak se stát ninjou.
Mě ani nehne já ji pomáhat nebudu.
Sednu si kousek od nich a budu je jen sledovat. A ďábelsý jsem se zasmal.
Všichni na mě hleděli jak na blázná.
" Sasuke si v pořádku? " zaptal se po chvíli Kakashi.
" V naprostém, nikdy mi nebylo líp. " pronesl jsem ironicky.
" Tak co by ses chtěla naučit, Mikoto-chan " zeptala se Sakura.
" No vzhledem ktomu, že jsem Mikoto Uchiha, tak bych chtěla umět nějaké techniky z Uchiha klanu " když jsem to slyšel musel jsem se začit smát. To opravdu nešlo, už to nešlo potlačit.
" Sasuke! Opravdu si v poho? Nezdáse mi to tak. " a hele Naruto umí mluvit, náš blonďák se ozval.
" Jak jsem řekl, v naprostém "
" No dobře ale to tě musí naučit Sasuke, protože mi to neumíme a ani nejsme z Uchiha klanu " řekl Kakashi.
" Tak pojď Sasuke, ukaž jí nějaké techniky " vyzval mě blbec, který má přes držku masku. Myslím Kakashi.
" Ani mě nehne, já nejsem součást vaší rodiny. Tak mě laskavě nechte na pokoji. A když si dcerou mého bratra taka%t tě to naučí tatínek " pronesl jsem z cela vážně a už naštvaně.
Mikoto se rozbrečela. Hmm.... citlivka.
A utekla k sobě do pokoje.
" Tak to bychom měli vyřešeno. " řekl jsem a odkráčel do domu.
Ti tři šli za mnou. A hned jak překročím práh dveří.
" Sasuke co se stalo, proč Mikoto brečí? " zeptala fůrie, jo od dneška jí takhle budu říkat tak si to zapatujte.
" Co já vím " a odešel do kuchyně si aspoň nalít vodu.
Ti tři zmetci se do mě hned pustili, myslím Sakuru, Naruta a Kakashiho. Že ať se sklidním, když je to moje nevlastní sestra apod... chujoviny.
Mezitím přišel Itachi byl překvapený.
" To už jste tak rychle hotový? " podivil se.
" Ne, protože Sasuke rozbrečel Mikoto-chan " řekl Naruto. Já ho snad opravdu zabiju, žalovníčka.
" Co proč? " zeptal se mě.
" Co se ptáš mě, běž se zetat jí, co jsem jí řekl, nemám vůbec náladu se z tebou vybavovat " a zmizel jsem v pokoji.
Itachi se všechno od své milované dcerky dozvěděl.
Byl na mě hodně naštvaný.
" Pojď okamžitě dolů Sasuke! " křičel.
Pomalým snečím krokem slezu až kněmu a posadím se na proti stolu.
" Proč? Proč si to udělal? Okamžitě se jí hned jak přijde dolů omluvíš " zeptal se mě.
" No to určitě, víš proč? Zkus hádat proč jsem to udělal. Ne počkat na to by si nikdy nepřišel. Tak já ti to řeknu " zvyšil jsem hlas. " Za prvé myslíš si, že mi můžeš tou svojí rodinou nahradit tu mojí ale to se hodně pleteš bratříčku, za druhé mě se ani nikdo neptal jestli chci stebou bydlet, a za třetí tě nenávidím za to co si udělal. To si mohl zabít i mě!!! " Už na něj doslova křičím.

" Dobře uznávám neměl jsem to dělat, lituji toho ale už to nevrátim tehy jsem byl psychicky na dně a nevěděl jsem co dělám, chtěl jsem ti ve všech směrech nahradit rodinu, protože si neměl příležitost poznat co to je rodina. A chtěl jsem stebou a se svojí rodinou žít. " a to se divím, že to řekl v klidu.
Odkráčel jsem do pokoje. A zamknul se.
Nehodlám vylézt už nikdy.
Tým 7 už odešel, strašně se omlouval za mě. Nenávidím Tým 7, nenávidím Itachiho a tu jehou blbou rodinu a nenávidím sebe. Nenávidím celý tento svět.
Napustím si vanu. K bratrovi se mi podařilo propašovat alkohol. Tak si ho dám do vany. Je dobré, že má rohovou vanu tak si aspoň ten chlast postavím na to sedátko.
Vychlastám se z podoby.
Ale teď se citím nějak divně a to jsem ještě nic nevypyl. Nevím proč ale začal jsem psát omluvný dopis... ne počkat vím to nechci už žít. Přece jsem říkal než žít sním v jednom domě to se radří zabiju a opravdu to dnes udělám.
Dopis položim na okraj vody.
Vytahnu ze skříňky žiletku.
Vlezu si do vany Nejdřív jsem vychlastal celou láhev vodky a ještě jsem do sebe hodil tři panáky rumu. Pak jsem vzal žiletku díval se na její ostré hrany. A přiložij jí k levému zápěstí a pořádně silně přitlačil, okamžitě se valila krev. Pak jsem jí přiložil na pravé a to samé co jsem udělal na levém zápěstí.
Žiletka mi spadne do vany ale to už neřeším. Ta krev je úžasná. Zbarvuje tak čisté věci na tak odporné. Je to jako kdyby Světlo pohlcovala temnota.
Už nic nevnímám nemůžu ze sebe vyndat jedinou hlásku.
Zavírám oči a přenáším se z říše živích do říše mrtvých. Vidím...počkat už nic nevidím.
Mám tmu před očima. Tak a je to spnil jsem svů sen. Já jsem nikdy neměl sen.
Ale až teď a to bylo se zabít, spáchat sebvraždu.
Poslední na dech a nic nekonečná tma.
Ještě uslyším řev a pláč. A to je všechno.
Můj život je u konce. Končím v tehle realitě, v tomhle světě.
Konec!


Tak a teď co bylo v tom dopise:




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 9. srpna 2014 v 14:20 | Reagovat

Senpai, jeto úžasná povídka. Povedla se ti ^^ mě by nikdy nic takového nenapadlo ^-^

2 Midori-senpai Midori-senpai | 9. srpna 2014 v 14:28 | Reagovat

Ale určitě napadlo já jsem spíše radši když je špatný konec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama