Musíš si vybrat! Kdo to bude?! 2 1/2

13. srpna 2014 v 0:15 | Midori-senpai |  Musíš si vybrat! Kdo to bude?!


Probouzí mě otravné zvonění ale ne budíku ale zvonu, s tím, že je budíček. No řeknětě mi, kde se tu bere zvon.
" Hmm... to je otravné " zamumlám si pro sebe, skoro ještě ve spánku.
Ale zvednu se. Protřu si oči, protáhnu se jako kočka a slezu dolů s patrovky.
Je mi nějak divně, blbě ale to bude z toho, že jsem tady. Nejsem moc zvyklý někam jet.
Ti dva ještě spali. Já jsem si mezitím upravil vlasy. Oblékl černé džíny, svoje oblíbené tričko s Black Veil Brides. Spoustu náramků, černé. Dále converský a řetízek na krk, se svým jménem.
Šel jsem na malou procházku.
Mezitím Naruto a Sakura se probrali, ale mě nikde neviděli. No mysleli si, že jsem už šel na snídaňi.
Já jsem se prodíral lesem. Až jsem dorazil ke studánce.
Byla tam lavička tak jsem si na ní sedl a nechal se unášet zvukem přírody a ptačím zpěvem.
Bylo to jako melodie. Za chvíli jsem ale musel jít, protože by mě hledali a měl bych malér.
Doloudám se zpátky do chatky a ti dva hned na mě spustí. " Kde si byl? "
Já jsem se ani neobtěžoval jim něco říct.
Opět zvonil zvonek.
" Snídaně!!! " ozvalo se.
Ti dva vyletěli. Já jsem šel couravím krokem. Bylo mi furt špatně.
Přišli jsme do malé místnosti kde byly malá jídelní stoly. Bylo to jako ve škole.
Kuchařky, učitelé. No bože to je opravdu hnus. A jak jsem vešel do jídelny, holky okamžitě přesunuli svůj zrak na mě. Já jako obvykle si jich nevšímám.
No musím říct, že Sakura je tu jediná normální.
Sedneme si co nejdál od ostatních. A pustíme se do jídla. Měli jsme chleba s paštikou a na tom chlebu rajčata. I když miluji rajčata, ten chleba jsem po jednom kousnutí nechal.
Bylo mi opravdu hodně špatně. Prutce jsem se zvedl a utíkal na záchod.
" Co mu je? " zeptal se Naruto.
" Nevím. " odpověděla Sakura.
Jeden z učitelé si toho všiml a zeptal se Sakury.
" Co se stalo, nevíš kam to běžel? " zeptal se.
" Ne nevím. " odpověděla.
Já mezitím na záchodě, jsem zvracel. Nevím už je to nějakou tu dobu, vždycky sním jídlo a pak ho jdu vyzvracet.
Jen jsem doufal, že se to tu nestane.
Slyším jak někdo přišel. Snažím se trochu uklidnit ale dávicí reflex říká pokračuj.
I když nemám co už vyzvracet, pořád pokračuju.
" Si v pořádku? " někdo se mě zeptal. Já jsem na to nic neřekl, protože jsem stále pokračoval.
Až po chvíli se mi povedlo se uklidnit. Vylezl jsem z kabinky a opíral se o stěnu.
Bylo mi fakt příšerně. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že tu je se mnou učitel.
" Je ti líp? " zeptal se mě. Ale je mo nějak povědomý.
" Jo už jo ale je my pořád špatně " pronesl jsem.
" Jste mi nějak povědomý, neznáme se od někud? " nedalo mi to a musel jsem se ho zeptat.
" Hádám, že si mě už moc nepamatuješ Sasuke. Já jsem tvůj bratr, Itachi. Už je to několik let co jsme se neviděli. "
A v tom okamžiku se mi ještě víc přitížilo než doposud, sakra jak to, že jsem svého vlastního bratra nepoznal to jsem fakt zapomněl... jsem to ale blbec.
Ale nic to na tom nemění, že ho nemám rád odešel tehdy beze slova. A nechal mě tam, samotného.
Chtěl jsem se zvednout z té studené podlahy ale zatočila se mi hlava a to mě donutilo si sednout zpátky na zem.
Učitel no spíše Itachi mi dal ruku na čelo, protože jsem se mu jak si nezdál.
" Moc se mi to nelíbí Sasuke. " opatrně mě postavil, chytil mě okolo pasu, mojí ruku si dal za krk. Tak si mě podepřel, abych měl lepší stabilitu.
Došli jsme do mé chatky já si vylezl na patrovku. Itachi mi hodil nějaké oblečení v kterém se budu cítit pohodlně.
" Můžeš se prosímtě otočit? " zeptal jsem se slušně nebylo mi příjemné se před ním převlékap.
Za prvé je to kluk... a přece doma mám svůj vlastní pokoj a tam mám soukromí a za druhé Itachi je mi teď zicí, už je to několik let co jsme se naposledy viděli.
" Přece se nestydíš před vlastím bratrem. " řekl a potichu se zasmál tak abych to neslyšel ale já to slyšel.
" Co je tu k smíchu? Hele je sice pravda, že si můj bratr ale neviděli jsme se několik let, takže si mi tak trochu cizí člověk, můžeš se teda prosím otočit? " jen co jsem to dořekl Itachi nic nenamítal a otočil se.
Tak šup šup rychle jsem se oblékl, oblečení které jsem měl na sobě jsem si dal zpátky do kufru.
Ale řetízek a náramky ty jsem si ponechal.
" Už můžeš! " řekl jsem.
Otočil se a přikryl mě. Jako kdybych se neuměl přikryt sám. Řekl jsem si v duchu.
" Fajn ty lež, přinesu pro jistotu teploměr a nějaké léky. " řekl a odešel.
No bezva ještě budu muset brát nějaké leky. Fůj.
Po chvíli nudy přišli ti dva.
" A tak tu si máš být v jídelně. Řekli jsme učitelům, že tě jdeme hledat. A ty se tu válíš zvedej se. " řekl Naruto.
" Hmm... ale bohužel já se jen tak nezvednu, asi mám horečku, jeden z učitelů šel pro teploměr a nějaké léky. " řekl jsem a zachumlal se do deky.
Teď přišel Itachi.
" Co vy tu děláte? Nemáte být náhodou v jídelně? " zeptal se.
" No ano ale, chtěli jsme se podívat po Sasukem " odpověděla Sakura.
" Dobře... možná má Sasuke horečku, takže se o něj postarám vy běžte zpátky do jídelny. " řekl.
" Rozkaz! " pronesli Naruto i Sakura.
" Tak Sasuke a ty si ten teploměr dej do pusy " řekl a podal mi teploměr.
Já jsem radši nic neříkál, protože bych ho asi zabil. Copak jsem nějaké malé děcko, není mi pět let aby se mnou takhle mluvil. Nemam ale sílu mluvit, pořád je mi špatně a necítim se dvakrát nejlíp.
Teploměr zapípal podal jsem ho Itachimu...

Tak a jestli má Sasuke horečku nebo ne se dozvíte v dalším díle :D ha teď mě můžete spapat :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 13. srpna 2014 v 8:14 | Reagovat

Senpai další kapitola je jako vždy senzační ^^ nemůžu se dočkat další :33

2 Midori-senpai Midori-senpai | 13. srpna 2014 v 10:35 | Reagovat

:) Neboj bude co nejdřív.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama