Šokující zpráva (Sasuke Uchiha)

3. srpna 2014 v 13:27 | Johny |  Drama



Byl den jako obvykle, otevřel jsem oči a musel vstát ale vůbec se mi nechtělo z toho teplého pelíšku.
Ale věděl jsem, že musím máme misi. Tak jsem doslova vyletěl z postele dál si rychlou studenou sprchu, na snídani jsem jako obvykle zapoměn. A šel jsem na místo kde máme sraz, čili brána do konohy. Sakura už tam byla a řekla " Dobré ráno, Sasuke-kun " já jsem jí jen odbyl.
A koho to nevidím přicházet, náš magnet na problémy, blonďák Uzumaki Naruto.
" Dobré ráno Sakuro-chan " řekl plný radosti.
Ale místo aby se dočkal taky pozdravu jen řekla " Jdeš pozdě! " a otočila se jen aby se na něho nemusela dívat.
Na mě vždy hází ty svoje vražedné pohledy.
No jo no Kakashi mám jako vždy už nějakou dobu zpoždění, no už dvě hodiny.
" Ahoj mládeži " řekl a byl celý sťastný.
" Jdete pozdě!! " vykřikli Naruta a Sakura naráz.
" Promiňte ale přes cestu mi přeběhla černá kočka a tak jsem šel jinudy " řekl Kakashi.
" No to určitě " řekl Naruto tím svým ironickým hlasem.
" Tak jdeme po cestě vám všechno řeknu " řekl a šel. My jsme ho následovali a poslouchali.
" Máme domluvenou schůzku s jedným špehem, který pro nás má důležitou informaci " aha to ho nám teda hodně řekl, to jsem si říkal v duchu.
" Po tak dlouhé době jsme zase spolu, jako tým sedm, co na to říkáš Sasuke-kun? " já jsen kývl hlavou, prostě nepochopím proč se tak vtírá. Dobře má mě určitě ráda ale to není důvod aby se tak chovala.

" Tak pojďte vy týme " zavolal na nás Kakashi.
Netrvalo dlouho a dorazili jsme tam kde.... no jo no Kakashi nám vlastně ani neřekl kam jdeme.
Dorazli jsme k opuštěnému domku, který byl teda hodně schátralí.
Najednou někdo vyšel z poza křoví, ale zastavil se tak aby mu nebylo vidět do obličeje.
" Máš ty informace? " zeptal se Kakashi a šlo vidět, že je ostražitý. A v pozoru jako kdyby se měl každou chvíli odehrát souboj.
Nic žádná odpověď, najednou ale od někud vyskočili další ninjové.
My jsme ani nestačili zareagovat a už nas měli svázané.
" Co to má být, přece jsme se na něčem domluvili " řekl Kakashi naštvaně.
" Došlo k změně plánu " odpověděl nějaký ninja.
Nevím co s námí chtějí udělat ale ani trochu se mi to nezamlouvalo... na to Naruto se zvedl a chtěl po nich vyjet ale další z těch ninju ho uhodil do břicha, takže se svalil na zem a odhodil ho na své původní místo.
" Co sis sakra myslel Naruto! " vykřikla Sakura naštvaně.
Já byl jako obvykle potichu vyčkával jsem co bude dál. Ale cítil jsem jak někdo stojí za mnou.
" Sasuke-kun za tebou " vykřikla Sakura. Ani jsem se nestihl otočit a udeřil mě do zátylku.
Na to jsem ztratil okamžitě vědomí.
" Hej co to děláš?! " Křičel Naruto. Chtěl opět vyjet ale Kakashi ho zarazil s tím ať toho nechá nebo to bude horší než to je.
Ten který mě uhodil mě vzal do náruče a řekl " Je můj, nedovolím aby mu někdo z vás ublížil! " a jak to dořekl rozplynul se.
" Co to mělo sakra znamenat a kam vzal Sasukeho? " zeptal se Naruto nechápavě.
Ale jak zmizel ten chlap se Sasukem v náručí tak zmizeli i ninjové. Chvíli ještě počkali jestli se něco bude dít a pak se rozvázali.
" Musíme najít Sasukeho " řekla Sakura se slzama v očích.
" Neboj najdemeho ale kde ho máme hledat? " řekl Kakashi. Nakonec rozhodl aby se vrátili zpět do Konohy a podali hlášení.
Tsunade-sama okamžitě poslala speciální jednotky na průzkum okolí a jestli něco uvidí tak ať dají hned vědět. Propukla pátrací akce.
Mezitím jsem se probral v nějaké tmavé místnosti, nebylo vidět ani na krok, ani jeden malý plamínek světla tu nebyl. Byla tu zima ale to je vedlejší. Nevím kde to jsem a jak jsem tu.... počkat poslední co si pamatuji bylo jak mě někdo uhodil, to je vše.
Ležel jsem na něčem tvrdém ale na sobě jsem cítil peřinu, a tak jsem se přikryl a na to hned usnul.

Ani jsem netušil, že tu někdo se mnou je.
" Je opravdu hodně roztomilý, když spí, určitě vís co děláš? " řekla nějaká neznámá osoba.
" Vím, nesmím dopustit aby mu někdo ublížil " odpověděl ale pro změnu někdo jiný.
A odešli. Nevím kolik bylo, jestli byla noc nebo den. Ale byl jsem vzhůru to vím jistě.
Pak jsem jen uslyšel jak někdo otevřel dveře a promluvil ke mě.
" Jak se cítíš? " řekl nějaký muž.... ale je mi povědomí, ten hlas.
" Cítil bych se líp, kdybych věděl kde to jsem, proč tu jsem, kdo mě tu dal, a co se mnou chcete dělat " pronesl jsem ironickým hlasem. Neměl jsem náladu na komunikaci.
" Neboj, všechno se dozvíš pošetilý malý bratře " a už vím kdo to je.
" Itachi!!! " vyletěl jsem z postele a chtěl ho udeřit ale byl rychlejší, chytil mi ruku a dal ji za záda a tím mi způsobil bolest.
" Ale ale, nebuď tak hrr... uklidni se a já ti na to vše odpovím " a usmíval se jako by nic.
Měl jsem ho opravdu velkou chuť zabít.
" Za prvé ten špeh jsem byl já, za druhé jsem tě unesl pro to aby ti neublížili, za třetí si tady aby tě nikdo nenašel, si jen můj a já nedovolím aby ti někdo ublížil nebo něco " řekl a pustil mě.
" Ty si se dočista zešílel! Ty vyvraždíš celý náš klan, necháš mě samotného, i když si věděl, že jsem tě v tu dobu nejvíc potřeboval, co si sakra myslíš, že děláš a unesl... proto aby mi nikdo neublížil něláš si srandu.. jediný kdo mi kdy ublížil si byl ty!!! " už jsem opravdu křičel nedalo se to vydržet.
" Nevíš ale pravý důvod proč jsem zabil celý klan " odpověděl ale ten úsměv mu na tom jeho ksichtě stále zůstal.
" Co-cože on byl i nějaký důvod? " byl jsem zaražený.
" Ano náš klan chtěl zaútočit na Konohu a musel jsem jim v tom zabránit a nejen to ale byly taky slabí " odpověděl .
Já byl opravdu zaražený nemohl jsem se ani pohnout ale dokazál jsem si aspoň sednout na postel.
" Tebe jsem nechal na živu, protože bych tě nedokázal zabít, nekážu to ani teď " řekl a sedl si vedle mě.
Já jsem tomu nemohl uvěřit tak celou tu dobu, jsem neznal pravdu a vyložil si to po svém.
Začal jsem brečet, tomu nevěřím, že by rodiče něco takového udělali.
" Ale no tak... nebreč, já vím je to ošklivé se dozvědět pravdu... ty které považuješ za kamarády ti lhali, věděli to a neřekli ti to " řekl a objal mě. Nechal jsem se teď jsem už necítil nenávist, cítil jsem, že mám někoho kdo mě ochrání před vším zlým. Že mám někoho kdo mě má rád, mám někoho komu na mě záleží.

" Našli jse něco podezřelého? " zeptal jse Kakashi svého týmu.
" Ne, nic a nikoho jsme neviděli " odpověděla Sakura.
" Sakra! " proklel Naruto.
" No tak Naruto, já vím, že to musí být pro tebe špatné, když stratíš svého rivala no možná i kamaráda ale pro mě je to taky šok, jen doufám, že je Sasuke-kun v pořádku " řekla Sakura a utěšovala Naruta.
" No nic už je celkem pozdě, běžte domů ja ještě podám hlášení Tsunade-sama " řekl Kakashi a zmizel.
Tsunade-sama mezitím přišel dopis, stálo v něm. " Sasuke je v pořádku, nemějte o něj strach já jsem jeho rodina postarám se o něho. Itachi Uchiha " Hned na to se objevil Kakashi.
Tsunade-sama jdeme vám zdělit náš den, nepokročili jsme.
" Ale já jo, teď mi přišel dopis, jen si ho přečti " řekla a podala mu dopis.
" To snad nemůže myslet vážně, co s ním chce dělat? " zeptal se.
" To nevím ale musíme být sním v kontaktu, kdyby se něco stalo " řekla Tsunade a odepsala na adresu, kterou na dopise našla. Pro jistotu tam poslala anbu aby to omrkli.
Dorazili do cíle, prozkoumali to ale nic podezřelého nenašli. Nic a nikdo tam nebyl.
" Jdete pozdě! Kakashi-sensei " oba vykřikli na ráz.
" Já vím omluvte mě, mám pro vás špatnou zprávu " řekl Kakashi a podal jim dopis.
" To snad nemůže ten bastard myslet vážně! " Naruto roztrhal v naštvanosti kus papíru.
" Naruto! Uklidni se " řekla Sakura a bouchla ho po hlavě.
Ještě štěstí, že si Kakashi tu adresu zapsal. Tak vyrazili hledat svého parťáka dál. Byly odhodlaní ho najít za každou cenu.

" Sasuke tady máš jídlo " řekl Itachi a podal mi jídlo.
" Nechci nemám hlad " odpověděl jsem a ani se nenamáhal vstát.
" Jak dlouho tu ještě budu muset trčet? Je tu zima a ani nevím kde to jsem, protože je tu tma jak ve sklepě " zeptal jsem se, neměl jsem ponětí kde to jsem.
" Musíš jíst, donesu ti něco teplého k oblečení a ano trefil si to si ve sklepě " usmál se, někam položil jídlo a odešel.
Někdo vešel, myslel jsem, že je to Itachi.
Měl v ruce baterku, tak si na mě posvítil. Po chvilce ji vypnul. A promluvil.
" Pojď se mnou " otočil se a čekal na mě, než se uráčím zvednout. Já jsem ani nepípl a šel za ním.
" Bež dokud je čas, ty máš být volný a ne jako pták v kleci " jen co to dořekl tak mě pustil a doprovidl k bráně. Musím říct, že je to velký barák.
" Hlavně se opatruj " dořekl a vrátil se, ještě jsem stihl zaznamenat, že ten dotičný má oranžové vlasy.
Já jen přikývl a utíkal, netrvalo dlouho a už jsem začínal poznávat svůj domov Konohu.. ehm jestli se tomu dá říkat domov.
Byl jsem vyčerpaný.. kousek od brány už jsem nemohl a svalil se na zem.
Probudil jsem se v nemocnici, u mě seděla Sakura a oloupávala jablko.
" Sasuke-kun " byla tak ráda, že mě objala ale bolelo to.
" Hej nech toho, to bolí " zavrčel jsem naštvaně.
" Co se to stalo? " zeptal jsem se nic moc jsem si nepamatoval.
Najednou se u mě objevil Kakashi a Naruto.
" Sasuke jak se cítíš? " zeptal jse Kakashi.
" Jo v pohodě " odpověděl jsem.
Neměl jsem vůbec náladu se sněma bavit, furt mi ležela ta věta kterou miá bratr řekl. " Ty které považuješ za kamarády ti lhali, věděli to a neřekli to ti ".
Sakura mi chtěla dát nakrájené jablko ale já ho odhodil tak, že skončilo na zemi.
Byl jsem hodně naštvaný.
" Co to sakra děláš Sasuke!!! " Naruto po mě vyjel.
Nic jsem neřekl, Naruto naštvaně odešel. Sakura taky po chvíli šla. Ještě ve dveřích mi řekla.
" Dobrou noc Sasuke-kun " a odešla.
Já na to nereagoval a lehnul si. Ještě chvíli počkal a zvedl jsem se a utekl oknem. Nikdo mě nedonutí abych byl v nemocnici nesnáším je. Řek jsem si v duchu.
Dorazil jsem domu a zabalil si věci na stole jsem nechal dopis kde stálo " Vy jste to věděli a nic jste mi neřekli, to si říkáte kamarádi.. nehledejte mě.. jsem z Itachim. U něho aspoň vím, že mě má rád, když jsem se dozvěděl pravdu. Sasuke Uchiha " a odešel.
Kousek od Konohy tam stál Itachi jako kdyby tušil, že někam jdu.
" Tak pojď, Tsunade jsem dal vědět " dořekl to a já jsem šel sním.
Byl jsem štastný, že mám konečně někoho kdo mě má rád. Itachi skončil v Akatsuki a začal se mnou nový život.
Tsunade-sama to pochopila, vysvětlila to týmu sedm, že je Itachi jeho rodina... a ať ho nechají.
Pár krát se Sasuke ozval co a jak.
Že je konečně štastný.. a co třeba spulu prožili.
Tým sedm se s tím smířil a byly rádi, že je Sasuke štastný.

" Nikdy bych si nemyslel, že svého bratra budu mít rád. A on mě. Byl jsem opravdu štastný. "

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 3. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

Senpai, povídka je úžasná ^^ nemůžu se dočkat, až zjistím, kdo Sasukeho unesl :D rozhodně napiš další část :)

2 Midori-senpai Midori-senpai | 3. srpna 2014 v 13:41 | Reagovat

Dobře, když jsem to dostala rozkazem :D Zkusím to napsat ještě dnes ale k večeru :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama