Útěk 6

8. srpna 2014 v 13:01 | Midori-senpai |  Povídka Útěk


Kapitola 6

Dnešek je hrůza.. svíti slunce, bolí mě celé tělo a krk.. no řeknětě co by se ještě mohlo stát. Nechme se překvapit.
Slunce mi svíti do oči, je to tak nepříjemné, že musím vstát. Je pátek máme druhé ředitelké volno. Vezmu si ručník a jdu se umýt. Tělo jako vždy odporné.
Oblíkám se jako vždy, celý do černa. Jediná barva která mě aspoň trochu utěší.
Ještě si trochu upravím vlasy ať vypadám jako člověk a je to.
Rodiče už na mě řvou, že je snídaně... jako vždy, vyhodím. Jdu se aspoň chvíli projít, ale to by mě nesměl zastavit taťka.
" Kam jdes!? " byl hodně naštvaný. Jim snad poslední dny dělá problém, že jenom vstanu.
" Chtěl bych se chvíli projít " odpověděl jsem.
" Já bych taky chtěl věcí třeba aby ses zlepšil ve škole, nikam, doma budeš a běž do pokoje učit se. Dokud se nezlepšíš nikam nejdeš. " dořekl to a práskl dveřmi.
To už se fakt nedá vydržet, nemůžete ani na krok jen doma. Jste jak pes, který je uvázaný u své boudy.
No nic vytáhnu učení a snažím se na něj soustředit ale nejde to pořád mi běží hlavou, šikana, mlácení, domácí teror apod... řekl bych kdyby se mi něco stalo tak to bude všem jedno já tu nemám nikoho komu by na mě záleželo.
Rodiče mě izolují od všeho... ne počkat! To já se od všeho izoluji.
Šíleně se zasměju a řeknu " Proč, bych vlastně někoho měl mít, když už takhle dlouho jen přežívám v tomhle zk***eném světě a nemá cennu žít, když stejně nikoho nemáte ".
Rodiče ještě spí, takže je to dobrý. Zamknu se.
Vezmu si malinkou peněženku a jdu do koupelny tam si napustím vanu, svléknu se a vlezu si do ni. S té peněžeky vytáhnu žiletku, ještě chvíli se dívám na její tvar. A pak silně přitlačím na zápěstí, a pak to samé zopakuji na druhém.
Krev se z malého pramínku rozšiřuje do velkého proudu krve a zbarvuje čiště modrou vodu do krvavě rudé barvy.
už pomalu nic necítím a ani nevnímám, je to pro mě vysvobození. Ještě zaznamenávám jak někdo buší na dvěře.
Mám zavřené oči a nechávám se stáhnout do říše mtvých.
" Proboha, Alexi, co si to udělal? " plakala maminka ale já jí už neslyšel.
Zjevně volali záchranku, protože jsem se probral... bohužel. A probral jsem se v nemocnici. Podíval jsem se na své zápěstí, které mám zavázané ale obvaz je trochu nasáklí krví.
" Dobrý den, vy jste určitě rodina Alexe? Že mám pravud? " zeptal se pan doktor.
" Ano " odpověděl zdrcený otec.
" Můžu si svámi promluvit, prosím o samotě? " řekl a čekal na odpověd.
" Jistě " odpověděl. A šli do kanceláře...


Na rozkaz Aikawi-chan jsem musela dodělat další část... Přeji příjemné počtení. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aburame Aikawa Aburame Aikawa | 8. srpna 2014 v 13:41 | Reagovat

Senpai nemůžu se dočkat, co se stane v další kapitole ^^ napiš ji co nejdřív :)

2 Midori-senpai Midori-senpai | 8. srpna 2014 v 13:49 | Reagovat

Ano napíšu :D jsem ráda, že se ti líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama