Útěk 10 2/2

25. září 2014 v 21:30 | Midori-senpai |  Povídka Útěk
(Tak jsem ve škole a máme informatiku a rozhodla jsem se, že když máme to volno tak nápišu další část povídky, je super když máte přístup k facebooku :D)


" Alexi, mě to můžeš říct, poslední týdny to není s tebou v úplném pořádku i učitelé si stěžují, víš, že mě nebo jakému koliv učiteli to můžeš říct my jsme tu od toho abychom problémy vyřešili. Tak co tě trápí? "
" O-omlouvám se... ale prostě to nejde..., nemůžu, bojím se... toho " Mluvil jsem zasekaně, jinak to ani nešlo.
" Dobře, tak jinak chtěl bys mluvit se mnou nebo s psycholožkou? " zeptal se.
" S nikým... já to prostě nedokážu " měl jsem slzy na krajíčku.
Po chvíli už se mi o očí hrnuly doslova potůčky slz, nešlo to zastavit vždy když mluvim takhle s někým o tom tak prostě to nejde já nemůžu o tom mluvit nejde to.
" Co mám s tebou dělat? No dobře zatím tě tak nechám ale pamatuj si, že to takhle nechat nemůžu. Budu si tě hlídat " s těmi slovy mě učitel vyprovodil s kabinetu a ještě mi řekl.
" A běž rovnou na hodinu ne aby tě napadlo utéct ze školy nebo někde jinde " a zavřel dveře.
Je smutné, že se i učitelé myslí, že jsem prostě jiný, že jsem černá ovce.
Rovnou jsem zamířil na záchod a do obličeje dostal asi litr vody, trochu mi to pomohlo.
A loudavým krokem jsem se vrátil zpátky do třídy.
Zaťukal jsem se otevřel kliku a vstoupil do třídy, samozřejmě všechny obličeje na mě zpozorněly no a ještěv k tomu ty pohledy... radši nebudu ani komentovat.
Další čtyři hodiny jsem zvládl, i když s nějakými obtížemi.
Vyrazil jsem ze školy rovnou domů nemám potřebu se někde ukazovat...
Dorazil jsem domů a tam začal kreslit a to mě už vůbec nebaví, dříve jsem se tomu věnoval byl to i můj koníček ale po hátce s mamkou už se tomu nevěnuji ale napadlo mě, že bych mohl zkusit nakreslit své pocity a emoce...
(Poznámka autora: Je to můj případ, takže obrázek svých pocitů a emocí dám níže :))
" Hotovo " už jsem konečně mohl pronést.
Bylo kolem čtvrté odpoledne a rodiče nebyly doma, protože šli s něčím pomáhat babičce... no nic.
Nachystal jsem se zatím do školy. A pustil muziku. Abych se trochu odreagoval.
Je devatenáct hodin a rodiče pořád nikde, doufám, že se jim nic nestalo, protože jeli autem.
" Než se vrátí to stihnu i koupel "
A hurá do vany... to byl úplně skvělý pocit, uvolnění.
Rodiče přišli asi v půlce mého koupání. Nic neříkali rovnou zalezli do obyváku, je to zvláštní.
Vylezl jsem, osušil jsem se, oblekl se. Nachystal budík ještě se podíval na nějaké stránky pak vypnul počítač a šel spinkat.
" No až na pár vyjímek musím říct, že dnešek se celkem povedl " takže to je první den kdy jsem
se opravdu usmál nemusel jsem používat falešný úsměv.
Ještě tak chvíli přemýšlím až se propadnu do říše snů...

Název díla (Uzavřený v nekonečné temnotě)

(Jak vidíte mám tam kus ubrousku, to jen proto, že to bylo kresleno černým uhlíkem, no zkuste si nemít špinavé prsty :D)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aikawa Aburame Aikawa Aburame | Web | 28. září 2014 v 11:37 | Reagovat

Doufám, že bude další část brzy senpai :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama