Útěk 11 2/2

21. října 2014 v 20:08 | Midori-senpai |  Povídka Útěk


Přemýšlím nad tím jak jsem tehdy dva měsíce byl v psychiatrické léčebně.
Cítil jsem se tam přirozeně, cítil jsem se tam líp než doma nebo ve škole. Když jdu po ulici lidi na mě zírají a pomlouvají mě za zády zatím tam jsem byl sám sebou.
Něco pro to udělám abych tam zase skončil a vím přesně co, šel jsem teda domů.
A počkal si až bude večer.
Je něco málo po půl jedenácté večer, rodiče už spí.
Ze svého tajného místečka si vytáhnu malou peněženku a v ní je žiletka a dvě lahvičky s mixovanýma praškama.
Samozřejmě počkám až bude večer kdy všichni budou spát a tak mi v tom zákroku nikdo nezabrání.
Bylo zhruba kolem jedenácté večer a všichni už spali, takže můj plán bude uskutečněn.
Nejdřív jsem si vzal žiletku a pořádně přitlačil a opět to byl tak uvolňující pocit, krev byla jako potok smutku, který se odplavoval pryč. A vzal jsem si tu lahvičku s prášky a začal je polikat.
Ty lahvičky byly celkem dvě a pořádně plné, takže byla šance umřít nebo skončit tam kde chci.
Probudil jsem se až v nemocnici na přístrojích, špatně se mi dýchalo a celé tělo mě bolelo nemohl jsem se ani pohnout, všiml jsem si jenom rodičů. Maminka plakala a tatínek měl hlavu v dlaních a taky plakal.
No asi jsem to měl nejdřív zvážit jaké budou následky, jak se budou cítit rodiče.
" Dobrý den, mohl bych si na chvíli půjčit vašeho manžela? " zeptal se pan v bílém plášťi.
" A-ano jistě "
" Jde o to, že se váš syn už po druhé snažil spáchat sebevraždu a je mi to líto ale musím vám oznámit, že bude opět převezen na psychiatrickou léčebnu "
" Ne to přeci nejde už tam byl jednou a podívejte kam ho to až dovedlo " a podíval se na mě skrz okýnko.
" Ano já vím ale bohužel jinak to nejde. Nechám vás s ním osamotě, řeknete mu to? Nebo to mám udělat já? "
" Ne ne já mu to teda řeknu " povzdychl si otec.
" Alexi? " oslovil mě otec ale věděl jsem co přesně přijde.
" Víš... no to co si si způsobil tak zase bude mít nějaké následky a to, že opět půjdeš na psychiatrickou léčebnu "
" J-já vím t-tati, p-promiň mi t-to " těžko se mi mluvilo.
Uběhli asi tři týdny a zase si mě vzali muži v bílém oblečení a naložili mě do auta a jeli jsme do té léčebny "
Tak přece se mi to splnilo. Nevím jak to přišlo ale začal jsem se hystericky smát. Trvalo to zhruba deset minut, pak už mě musel uklidnit jeden z těch mužů.
Stáli jsme před dvěřmi do jistého šílenství, otevřeli se a v nich jsem spatřil světlo no moc světla tu od poslední doby nebylo a hádám, že tu ani už nebude.
Jak jsem tu byl naposledy tak hodně lidí umřelo, to jsem se dozvěděl od nějakých zaměstnanců.
Sice se všechno dozví ale šeptat tak, aby to nikdo nevěděl to jim fakt nejde, měli by na to zapracovat.
A tak jsme teda šli, nejdřív do kanceláře jednoho doktora, který tu vede tento blázinec...

(Omlouvám se, že je to tak krátké ale znáte to teď je škola a času je málo učím se ještě po večerech... ale slibuji, že další část bude delší :) tak Aikawo-chan tu máš už dlouho slíbenou další část :D).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aikawa Aburame Aikawa Aburame | Web | 21. října 2014 v 20:16 | Reagovat

Skvělé senpai, naprosto skvělé! Nemohu se dočkat dalš části!

2 Midori-senpai, Midori Midori-senpai, Midori | 23. října 2014 v 7:56 | Reagovat

Arigato :3 Budu se i nadále snažit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama