Znič nebo budeš zničen! 1/3

27. října 2014 v 22:25 | Midori-senpai |  Drama
Povídku bych chtěla věnovat mé kamarádce Aikawe-chan jen doufám, že už máš napsaný druhý díl Naruta homosexuál the ninja :D ( Ano udělám ti takovou menší reklamu :3 na www.watashinokonoha.blog.cz si také můžete přečíst yaoi povídky a mnoho dalšího ).


A jelikož se pomalu ale jistě blíži Halloween můj oblíbený svátek tak udělám povídky no a teď jsem si na víc vzpomněla na Aikawu-chan :D už nějakou dobu ti slibuji nakreslit obrázek ShinoxKiba :D vzhledem k tomu, že máme podzimní prázdniny tak bych se na to mohla vrhnout.
Myslím, že ti udělám velkou radost. :D Schválně jestli na to přijdeš.

Znič nebo budeš zničen!



Zase nudný den jako vždycky, přijdu ze školy a hodím batoh do rohu pokoje.
Ale až odbije půlnoc tak se stávám jiným člověkem, stávám se zabijákem na objednávku a za to jsem bohatě odměněn, takže nikdy nemám s penězi nouzi. Mám jich až moc.
Kdysi jsem měl i bratra ale ten ze dne na den zmizel, slehla se po něm zem. Hledal jsem, týdny, měsíce a roky ale pak po několika marných pokusech jsem to nakonec vzdal.
Žiji se svým strýčkem, který mě vychoval k obrazu svému a udělal ze mě to, co teď jsem.
A celé ty roky mě učil, že lidé jsou špatný, nemáme jim věřit, umí jen ubližovat.
Štěpoval mi do hlavy jednu větu, které se držím dodnes a to " Znič nebo budeš zničen! " toto mi pořád opakuje, když jdu zabít oběť.
" Crr… " zvonek, jdu otevřít. Před dveřmi stojí poslíček, který mi vždycky přinese objednávku.
Ale za to mu musím samozřejmě zaplatit.
" Hmm… tak se podívejme, koho pošlu pod kytičky dneska? Haruno Sakura "
" Jo to jméno sedí na někoho kdo, je celý oblečený do růžova včetně vlasů "
Bližší informace vám nebudu poskytovat. Ještě mám čas tak se podívám na svůj seznam mrtvých duší, které jsem zabil.
Někdy mě ti lidé pronásledují i ve snech mám z nich noční můry.
Ale přestat s tím, nemůžu, nejde to, nedovedu si představit, jak bych mohl odporovat strýčkovi.
Když naposledy odporoval bývalý zabiják tak ho rovnou popravili.
Odbijí půlnoc a já se vydávám na lov dravé zvěře.
Oblékám si černý plášť, vezmu katanu do ruky a mohu vyrazit. Mám takový špatný zlozvyk, vždy jít oknem a zase se tak i vrátit.
Už stojím na parapetu, když uslyším otevření dveří do mého pokoje, nemusím, se ani otáčet, protože vím, že je to strýček.
" Víš, co máš dělat. A jestli tak neučiníš tak se sem už nevracej a nezapomeň, co jsem tě učil. Znič nebo budeš zničen! " a s těmi slovy odešel.
A vyrazil jsem. Oběť jsem našel, téměř okamžitě nebylo, to vůbec tak těžké jak jsem původně myslel.
" Ale… " vždycky je v tom nějaké ale a to přímo nesnáším. Nebyla, sama byl, sní nějaký blonďák.
Já mám za úkol zabít jen ti, co jsou na seznamu a musím to udělat potichu, hlavně nenápadně a zahladit za sebou stopy.
Nějakou dobu jsem je sledoval, trvalo to zhruba půl hodiny, už se konečně rozdělili.
Tomu se říká partner, když nechá jít dívku samotnou.
" Ne, ne soustřeď se! Ani neví, že dnešek je pro ni, poslední den " nemohl jsem se zbavit úsměvu.
Zašla za roh, nikdo tu není.
" Teď, teď mám příležitost " seskočil jsem ze střechy a přímo za její záda, kdyby mi náhodou chtěla utéct.
Stála a pomalu se otočila. Ten strach v očích, prosí, o milost tuto část miluji ze všeho nejvíc.
Dívali jsme se z očí do očí. Nechtěl jsem to nijak prodlužovat. Vytáhnul jsem katanu. Dívka už věděla, co se chystám udělat a tak chtěla utéct ale jak si zapomněla, že jsme ve slepé uličce.
Mávnul jsem katanou a oddělil hlavu od těla. Ještě pře tím jsem slyšel prošení o milost, nabízela mi i cennosti a peníze. Krev se doslova valila ven. Jako, tornádo, které nic nemůže zastavit. A když mu, něco, přijde pod ruku, smete to sebou a už to nikdy nikdo neuvidí.
Na zemi tvořila kaluž krve, viděl jsem se v ní.
Už tolik lidí bylo zabito touto katanou.
Já jsem jediný, kdo toto může splnit, strýc ve mně věří.
Tělo uklidím a zbavím se ho nadobro. Úklid je pořádný a pečlivý. Po těle nezůstala jediná památka a ani, že se tady odehrála vražda.
Takže na seznamu jsem si mohl zaškrtnout jméno.
Pro dnešek, mám hotovo, mohu jít tedy domů.
Doma jsem byl během vteřiny a podal zprávu strýčkovi, že mise byla úspěšná a bez žádných komplikací. Dostal odměnu a mohl jsem jít.
Šel jsem, do pokoje tam jsem se převléknul, nachystal věci do školy a rovnou zamířil směr postel.

Pokračování příště... :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aikawa-cha Aikawa-cha | 25. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

Ah, senpqi, arigatou!!!!! Opravdu děkuji <3 je to úžasné! Nemohu se dočkat další části! Omlouvám se, že jsem si ji nepřečetla dříve, nevšimla jsem si jí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama