close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Suicide - a dream come true

3. dubna 2015 v 22:46 | Johny |  Drama




Tělem mi prostupuje zima a chlad. Otevírám zarudnuté oči, dívám se kolem sebe a studená voda mi tvoří z těla obrovský rampouch. Proto vylezu z vany, vypustím a opět jí napustím teplou vodou. Z kapsy kalhot vytáhnu malou černou peněženku, která obsahuje žiletku, malý střep z láhve a plno zakrvácených kapesníčku. Do oči my hned padne žiletka a proto jí vezmu, vlezu si zpět do, téměř plné vany a zatočím kohoutkem, abych vodu zastavil.
Nohy si stáhnu k sobě, žiletku nějakou dobu převracím v ruce a říkám si jestli to mám udělat nebo ne. Přece jenom byly i ty dobré chvíle, tak můžu na ně vzpomínat a zkusit prožít znovu.
Tlukot srdce je čím dál tím víc silnější jako kdyby my mělo každou chvíli vybuchnout.
" Udělej to, copak si zapomněl co ti všichni udělali? Jak ti ublížili. Jen se zbytečně trápíš. "
" Co kdo to řekl? " asi jsem na hlavu, protože nikdo kromě mě v koupelně není, už začínám opravdu bláznit.
Poslední dobou slyším hlasy, jak my říkají co mám dělat. Rád bych se toho zbavil ale je to opravdu těžké a taky nevím jak.
Každý den stejný, plný smutku, deprese, utrpení a celé noci probrečené a vyčítat si, že za všechno špatné co se kolem mě děje můžu já.
A nakonec si řeknete " Nemá cenu tu dále být, když jsem všem přítěží ".
Radši zvolím smrt než se tak trápit. Mám oblíbený citát, kterého se držím " Nejlepší lék na život je smrt ".
Už dost snění a sebelítosti a konečně ukončím svůj život.
Vezmu si do ruky žiletku, kterou jsem při mém snění položil na okraj vany a opět si sní pohrávám. Otočím ruku dlaní vzhůru a vidím zase jedno a to samé zápěstí plné jizev a hned se mi vrátí vzpomínky. Chce se mi tolik brečet ale nemůžu ze sebe stále dělat tolik citlivého a špatného člověka. Už jen chvíli a všechno bude pryč.
Přibližuji ostré ostří k zápěstí už stačí jeden tah a bude vše ukončeno. Žiletku mám přiloženou u zápěstí.
Udělal jsem to, ten osudový tah, je to jako kdyby nůž projel máslem.
Krev se žene nespočítatelnou rychlostí, zbarvuje my ruku a zbarvuje i tak čistou křišťálovou vodu do krvavě rudého jezera. Do kterého, když spadnete tak se utopíte, stejně jako tekutý písek.
Pomalu upadám do bezvědomí, ruka mi upadla na okraj vany a krev špiní i zem, stéká do spár a tvoří různé obrazce.
Tohle je můj poslední nádech a další ubohý život končí sebevraždou.
Vídím světlo a na konci tam stojí nějaká postava, jdu blíž, abych zjistil kdo to je.
A jsem to já ale je to mé druhé já, ten špatný. Natahuje ke mě ruku jako kdyby říkam " pojď se mnou ". Už stejně nemám co ztratit a tak jdu sním do toho světla, tam odkud není úniku, kde budu šťastný. Jsem tam kde jsem chtěl vždy být.
" Zvolil sis dobrou cestu už budeme na vždy spolu, tady ti nikdo neublíží, jsi mé druhé já jsme jeden ".
" Ano " odpověděl jsem na jeho slova sotva slyšitelným hlasem.
Usmál se jako kdyby slyšel mou odpověď.
Vstupuji do nové etapy svého života, splnil se mi můj sen a ten je spáchat naplánovanou sebevraždu v, které mi nikdo nestihl zabránit.
A tím to končí můj příběh není smutný ale šťastný s Happy Endem pro mě.


" Nejlepší lék na život je smrt "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama