
Opět po dlouhé době něco přidám a bude to spíše jen takové vylívání svých pocitů, každý to přece jednou za čas vypustí i jinak a to je můj druhý způsob jak to dát už konečně ven...
Dosáhlo to až na tu největší hranici, už jen čekám na to kdy budu schopný z té stoličky skočit.
A ani dnes to není jinak, navíc když vám umře někdo kdo pro vás byl opravdu důležitý, mohli jste mu vše říct, přitulit se k němu, někdo kdo s vámi večer spal... nemluvím o člověku ale o zvířeti, to byl pro ně jeden člen rodiny s kterým jsem se měl opravdu dobře ale když jsme ho museli nechat... Nebudu to tu vypysovat, přeskočíme to... Ještě teď stále brečím...
A o pár dnů hned na to si matka musela pořídit psa... kterého nenávidím, protože o toho minulého psa se nezajímala a nestarala a na nového rotvajlera je to jak s malým miminem -,-...
Pohádali jsme se k vůli toho, zeptal jsem se i na rovinu " upřimně vyber si buď pes nebo já! "
samozřejmě, že odpoví " vás oba " jde vidět, že ten pes pro ní hraje větší roli něž já, já jsem až na posledním místě jejího žebříčku.
Teď si asi řeknete co je to za kravinu ale kdybyste žili v mé kůži a to co si prožívám já tak byste pochopili. jak se říká " Nesuď člověka o kterém nic nevíš " a nebo " Dokuď nepoznáš tak nepochopíš ".
Tak to by byla tak první věc další co mě tak nehorázně trápí jsou noční můry, které se stále opakují a už nevím co mám dělat, nevím jestli mi tím něco náhou nenaznačují...
První co se mi zdála:
Sedime v obyvaku vsichni ja T., T. pritelkyne, jeji decka V. a L. bavime se a najednou se tam objevi Jeff the Killer bavime se i snim ale z nenadani zabije V. a T.,
pak s L. - pritelkyne od T. ho pak zabijeme rozrezeme na tisice kousku a on se smeje jak silenec jako kdyby mu to delalo dobre no myslime si ze je to v pohode ale on se pak dal do kupy byl zase v
puvodnim stavu jako kdyby se nic nestalo tak zase ho zabijeme ten L. mezitim sel spat.
L. sla neco delat tusim ze do koupelny on se mezitim opet obnovil ja ho probodavam a hazim ho nekam do rohu pak jdu do mistnosti kde mam kralika meho Piskotka.
Podivam se jeste rychle do obyvaku on uz se zacina opet obnovovat a tak utikam rychle do toho pokoje a on mezitim zabil L. a L. no ja mezitim mam zavrene dvere a drzim je z druhe strany vidim
jak se pohybuje klika nevim kde jsem vzal nuz ale mel jsem ho proste v ruce a tak otviram dvere a snazim se ho bodat ale on me nekolik boda no ja mu useknu tu ruku ve ktere drzi nuz a pak ji ma najednou
ve druhe udelam to same a najednou ho ma v puse ja jsem cely dorezany, pobodany a mam i hrdlo a ja jsem mu usekl hlavu citil jsem tu bolest jak mam rozsekle hrdlo bolelo to palelo a pak jsem se probudil
a radsi jsem si kontroloval krk... Nevim co to melo naznacovat nebo znamenat.
(Nechci vypysovat jména píši to ve zkratkách a promiň tě, že tam nejsou háčky a čárky psal jsem to už dříve a mám dva domovy já tomu říkám byt č. 1 a byt č. 2 abyste to aspoň trochu pochopili).
Za druhé:
Opět sedím já, dále Taťka a babička, díváme se na filmy a zničeho nic tam zapnu anime nevím ale jaké no nic, pak se taťka postaví a začne mě mlátit, kopat do mě a mnoho dalšiho, začal jsem brečet a jak jsem se do opravdy probral tak jsem měl celé uslzené oči, celý spocený....
Za třetí:
Toto se odehrálo v bytě č. 1 u mojí matky.
Dělám oběd nebo večeři a sypu do jídla jed, pak to dám mojí matce a jejímu manželi D. sní to a o chvíli později jsou mrtví, pak se objevím někde kde to neznám a přede mnou stojí smrtka a ptá se " ještě poslední přání? Než udělám rozsudek? " a pak ni tma...
Už nevím co mám s tímto dělat moje matka to neví a ani můj otec, no a nakonec se mi to děje i v práci, myslí si o mě, že jsem blázen ale kdyby to prožívali to sáme co já tak by to o mě neřekli a chápali by mě... Proto se tam s níkým nebavím a to sáme je i ve škole, sedím zařežaný v lavici, v ironii a čumím do blba, nebavím se tam s nikým, protože jsem raději samotář...
Jen málo lidí to ví, snaží se mi pomoct ale já jejich pomoc odmítám, já vím, že si myslí, že jsem psychopath a šílenec ale neví co to je když to prožíváté, když máte hlasy v hlavě, které jsou čím dál větší přítěží, když jsem se zbavil všech kamarádů, když mám úzkosti k vůli tomu pejskovi, deprese a když musím chodit z rukama obvázanýma...
A když, navíc mám 27. července posezení s psychiatrem...
Blah. blah, blah už moc zase kecám no nic to jet ak asi všechno co jsem chtěl napsat. Obrázek mluví za vše.
♥...