close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsem Psychopath!

9. července 2015 v 21:36 | Johny |  Drama


Deprese, deprese a zase jen deprese. I když jsem si řekl, že už to nikdy neudělam a přestanu, budu bojovat proti té závislosti ale není to tak lehké jak jsem si prvně myslel.
Vlastně je to ještě težší, není to tak lehké jak to vypadá. Nezmízí to ze dne na den ale má to nějakou dobu trvání, až moc velkou.
Je to jako kdybych byl feťák a bral drogy a když svojí dávku nedostanu tak se zblázním. Díky tady tomu, co si způsobuji my zůstanou nejen špatné vzpomínky ale i jizvy a svoje špatné počínání budu mít už navždy před očima.
Vždy si budu říkat jestli to nebyla chyba s tím začít ale vím, že už je příliš pozdě, protože moje zohavené tělo nemůžu vratit zpět.
Čím dál víc propadám depresi a kolikrát ani nespím, protože to prostě nejde.
Vím, že se můžu vždy spolehnout, když je my nejhůř na jedinou kamarádku která zůstala po mém boku a jen tak se nevytratí. Naplánoval jsem si cíl, který se my splnil sice byly nějaké komplikace ale v jakém plánu by nebyly.
Zbavit se všech přátel něco stojí a já jsem si tu cestu i tak vybral, vždy se v životě ukáže něco co musíte obětovat ale já něž abych na to čekal co my tento už teď zkažený život vybere si vybral sám. Nemít žádné kamarády, chci se před všemi schovat, uzavřít do místnosti kde bude tma, dveře které zamknu zevnitř a poté klíč zahodím, abych ho už nikdy nenašel.
Hlavně i proto, aby mě nikdo nemohl zachránit, odemknout a vytáhnout z té místnosti, kde chci v klidu umřít.

Připadám si jako psychopath, který má svůj cíl, drží se ho za každou cenu a pokud by chtěl někdo můj sen zhatit tak ho zabiju.
Už se stalo,že se jednou člověk mě postavil do cesty a skončil opravdu těžce zraněn.
Když je ubližováno mě nebo někomu na kom my "zálaželo" v minulém čase, už my na něm nezáleží.
Ublížilo se tomu člověku, odehrálo se to u nás doma v obývacím pokoji moje matka a její manžel se hádali a samozřejmě, že matka dostala facku, začala brečet a pak i křičela o pomoc.
Neváhal jsem v komoře ve skříni jsem popadl mačetu. Ano my jsme taková rodina, která má nebezpečné předměty a ani mačeta není vyj jímkou. Máme dřevěné dveře a tak to šlo lehce, jsem doslova ty dveře roztříštil na kusy a pak toho manžela dostal na zem, že ležel na zádech díky vypitému alkoholu co měl v sobě to šlo snadno, už se i motal. Přiložil jsem mu tu mačetu ke krku a řekl " ještě jednou jí něco uděláš, tak potom ti něco udělám já!. " Postavil jsem se a v klidu si odkráčel do pokoje.
Se svým otcem se už nestýkám z toho důvodu, že je věčně ožralý, byl mě a všemožně strapňoval před ostatnými. To bych snad ještě přežil ale znáte to, když je váš pohár už právě přelitý tak to nevydržíte. Chytnul jsem rapla vzal nůž, přiložil opět ke krku a řekl " Pokusíš se my ještě něco udělat nebo nějak ztrapnit. Tak to nepřežiješ. " Nůž jsem více přitiskl ke krku až měl malý škrábanec jako od kočky, nebo od psa, takže mohl v klidu říct, že byl nešikovný hrál si se zvířetem a poškrábal ho omylem.

Úzkosti, které mám jsou šílené, protože se nemůžu stále smířit se smrti mého nejlepšího přítele a tím je pes. Člověk sice bere nějaké léky, aby se ta úzkost snížila na minimum nebo aspoň o pár stupňů ale mě to nepomáhá, jsem snad ještě ve větší úzkosti než předtím.
V noci deprese díky, kterým už nemůžu kolikrát ani spát. Do toho noční můry, které se více stupňují k horšímu.
Snažíte si vyčistit hlavu od všech depresivních myšlenek a všeho špatného ale nejde to pořád na to musíte myslet, potom do toho hlasy, které mě furt navádějí a říkají " udělej to, uleví se ti!. " A tak vezmu žiletku a pořežu se natolik, že mám krvavé celé zápěstí ale kolikrát my to nestačí a musím pokračovat, kolikrát si musím i odřezávat kousíčky kůže, aby se my konečně ulevilo.
Zabijím se z venku i zevnitř.
Někdy se i tomu už směji jako šilenec, hodně lidí si myslí, že jsem blázen a já jim do očí řeknu " ano, máš pravdu já jsem blázen ". A ještě se usměji.
Budu radši za to aby se mě lidi báli než aby se se mnou kamarádili, stejně i kdyby se se mnou snažil někdo spřátelit tak nejdřív budu ze sebe dělat anděla a jak to bude ten dotyčný nejméně čekat tak se proměním v ďábla, zákeřnou sviňi, která dá poslední bodavou ránu.
Chci být navždy sám a být psychopath, sice jsem si takový život nepředstavoval a nevybral ale měnit ho rozhodně nehodlám, jsem s tím spokojen. To co jsem si prožil jak jsem byl menší a co teď je toho důkazem, že můžu, jsem a budu psychopath.













 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama