close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Temná Strana II

10. dubna 2016 v 20:42 | Johny |  Temná Strana

Zatnul jsem nehty a nutil se napsat další část. Přeji příjemné počtení, i když druhý díl není až tak dlouhý jako ten první...



Kapitola 2 - Někdy je lepší lhát


Proč se někdy neuvolnit a přitom stačí tak málo. Hrnek kávy je nejlepší uvolnění po tak velmi náročném dni, cítím jeho omamnou a i tak sladkou vůni. Ještě nesmí však chybět moje oblíbená četba a cigareta, po, které se vždy uvolním.
Na nic nemyslet a jen si užívat svobodu od všech myšlenek. Mohu snít svůj sen. A představovat si jak ho plním.
Dívám se z okna, jak čas plyne. Děti si hrají a smějí se, užívají si života. Já, bohužel nemám čas si najít volno a užívat si, tak jako oni. Mé místo pohltila práce jako vyšetřovatel a druhá jako vrah, který chce změnit svět k lepšímu.
Nesmím se nechat tak rozptýlit, musím se vrátit k práci a proto, si užívám den jako tenhle. Opět si prohlížím sklíčka, je to uklidňující ale přesto i tak vzrušující, až mi z toho trnou zuby.

Klepání na dveře mě vyruší z mého snění, tak jako vždycky.
Nikdo mi nemůže dát, aspoň pár minut svobody.
A zase se ozve zaklepání. " Jo hned to bude " ozvu se, aby to nebylo tak nápadné. Rychle ukryji svoje poklady.
" Ahoj, můžu dál? " Za dveřmi není nikdo jiný, než Sakura.
Překvapila mě, jak zjistila, kde bydlím?. Zatím u mě ještě nikdy nebyla, ale nebudu se tím zbytečně zatěžovat.
" J-jo, jasně. Pojď dál. "
" Už jsem tě dlouho neviděla a tak, mě napadlo, jestli snad něco nepotřebuješ?"
Ochotná jako vždy, ale někdy to až moc přehání.
"Ne nic mi neschází, mám vše. Děkuji za optání " usměji se na ní, falešný úsměv, vždy zabere.
"Stejná otázka platí i pro tebe."
"Ne já mám taky vše, je-jen mám prosbu." Zeptá se poněkud váhavě.
"A copak by to mělo být?".
"Pamatuješ, jak si mě tehdy pozval na večeří? "
"Jak bych mohl zapomenout." A teď mi docvaklo, určitě to bude chtít vynahradit, jak jsem jí tehdy slíbil, když jsme se tehdy procházeli v parku a tam bylo další místo činu.
" Hned dneska ti to vynahradím, jak jsem minule slíbil."
"Jak jsi to uhodl? Ale pokud máš hodně práce, tak to můžeme odložit." Trochu jí moje odpověď zaskočila, to by však nebyla Sakura.
"Ne v pořádku já mám čas kdykoliv, tak domluveno dneska jen ty a já, co říkáš?"
" To by bylo báječné." Usměje se na mě tím svým úsměvem, po kterém vždy roztaji.
" Dobře, po práci tě vyzvednu, ale teď už budu muset jít nebo přijdu pozdě." Doprovodím jí ke dveřím, rozloučím se s ní. A dám jí pusu na tvář.
Uf, tak tohle bylo těsně. Ještě štěstí, že jsem tak dobrý herec. Nevím proč, ale měl jsem nutkání se začít smát. Už asi ten stres na mě pomalu doléhá. V práci řeším velmi těžký případ, místa činu. Ještě k tomu, mé morbidní choutky a do toho Sakura.
Mám pocit, že se k ní poslední dobou chovám dost chladně a odtažitě, nevím, však čím to je.
Nesmím na to myslet, určitě to bude chvilková deprivace a musím to ventilovat na všem kolem mě.

Ještě než vyrazím, se zastavím u dopisu, který mi tu nechal neznámý človíček. Pořád mi vrtá hlavou, kdo je to a jak mě může znát?.
Až po tak dlouhé době si všimnu na druhé straně papíru, je cosi nakreslené, vypadá to jako plyšák, a není to obyčejný plyšák, je to malý dinosaurus.
"Co to má být?" řeknu si spíše pro sebe.
Chci si tu skládačku, konečně dát do kupy. Ale nemůžu si dát jednotlivé kousky dohromady.

Do práce půjdu pěšky, je krásně tak proč toho nevyužít. Po ulici se člověk setká s velmi zajímavými lidmi. S lidmi, kteří jsou na venek překvapivě šťastní ale pod tou maskou, kterou nosí, se schovává jen chodící duše, která trpí a neví, co má udělat, aby se cítila lépe.
A potom je tu ta druhá skupina, která je uhnilá i na povrchu.
Chovají se, jak nejlíp umí, aby vypadali jako, že je nic netrápí, jako kdyby byli motýli a letěli si za svobodou.
Když vidíte lidi na lavičce a brečí pro nic za nic, občas zaslechnu jejich rozhovor. Ani neví co je to skutečný život, brečí kvůli blbostem, měli by se zaměřit hlavně sami na sebe, aby potom toho nelitovali. Kvůli takovým hloupostem páchají ty nejhorší zločiny, vraždy, krádeže a dokonce i sebevraždy. Není jim to nic platné, akorát je to dostane do průšvihu. Potom toho litují a už jim nikdo nepomůže, budou mít na sobě nálepku s názvem "potížista" a proč, jenom kvůli tomu, že se neumí ovládat. Neumí si ten problém vyřešit jinak.
Nebudu, nad takovou zbytečnou věcí přemýšlet dám si svoje oblíbené tropické ovoce.

Práce nebo spíše místo činu, opět. Tomu se nikdy nevyhnu. Další tělo a spousty litrů krve.
Další vyhaslí život ale neskončil to sám, určitě mu někdo napomohl. Opět hledat dalšího vraha.
Krev je všude. Někdy mě až fascinuje, jak dokáže vykreslit tolik různých obrazců.
Je to můj život, nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného.

"Podle stříkanců na stěně byl postřelen do krční tepny, je to ta nejrychlejší smrt. Vrah byl přesný, věděl co se zbraní. A vidíte ty stopy na krku? Všimněte si, stačila jedna kulka na to, aby oběť zemřela ale vrah si usmyslel, že to nestačí a tak rovnou ještě dvakrát vystřelil." Řeknu směrem k hlavní vyšetřovatelce paní Tsunade.
"Rány jsou hluboké, podle toho vrah stál zhruba v těchto místech." Dořeknu a postavím pár kroků od oběti.

Na oddělení…
"Dobře lidi poslouchejte, identifikovali jsme to tělo a byl to Asuma Sarutobi a byl taky u policie, pracoval na nemravním." Všichni utichli, drželi minutu ticha za kolegu.
Když se policista dozví, že umřel kolega z oddělení a nejhorší na tom je to oznámit rodinně.
Zničíte naději rodinně, dětem a tak i řeknete, že svého nejdražšího už nikdy neuvidíte.
Pláč, strach co se bude dít dál, bezmoc. Se mnou to nikdy nic nedělalo. Nevím jak bych měl reagovat.

Po práci půjdu navštívit Sakuru, přece jsem jí slíbil, že jí to nějak vynahradím. Tak uvidíme, co se dá dělat.
K mému úžasu, konverzace nabyla krásné atmosféry, smáli jsme se, dělali blbosti, je to až k nevíře jak mě umí změnit.
"Jestli chceš jít na večeři nebo někam jinam, řekni si."
"A kdy?"
"Nevím, řekni si ti." A políbím jí na čelo.

Ležím v posteli, nechávám se unášet skvělým pocitem chládku z klimatizace.
Vyruší mě telefon.
" Ahoj Temari, co je?"
"Hledat je nehorázně těžké, víš, jak hledáme podezřelé stopy u vraha, který je známy jako vrah u bazénu. Právě jsem něco našla."
Ukončím hovor a jedu na místo.

" Ahoj Sasuke, podívej opět nám tu vrah něco zanechal."
Jdu do bazénu, abych si to prohlédnul z blízka.
Je tam usekla ruka a v ní svírá zeleného dinosaura.
Počkat, není to ten samý dinosaurus, kterého mi můj neznámy člověk nechal na druhé straně dopisu?.
Je to ten samý člověk ale proč zrovna dinosaurus, co v něm sakra vidí. Proč je pro něj tak důležitý a proč ho dal lidem na oči.
Zase krásný den, mrtvé tělo a i dá se říct malá nápověda, abych odhalil svého pachatele.
Policisté se snaží se prohledat i tu nejmenší skulinka, aby našli stopu. Nic nenajdou ani vlásek, vrah není až tak blbý, nenechá jim žádnou stopu ale mě ano.
Má to dobře promyšlené, aspoň já bych měl.

Nic nenašli a tak se rozhodli prozkoumat malého plyšového dinosaura.
"Co se nám ten zkurvysyn, snaží říct! Jen si snámi hraje!" Řekne rozšílená Tsunade.
Ne vám ale mě, snaží se mi pomoct, jak k němu dojít. Ale zatím se mu to moc nedaří.
Všechno v utajení, typické tady u nás. Dozvíme se to až na poslední chvíli.
"Můžu s vámi mluvit poručíku? Jde o vraždu v koupelně, o vraha, který zabil svojí přítelkyni."
"Dobře, tak povídej." Vyzvala mě.
"Měli jste za to, že podezřelí je dealer, ale není tomu tak. Podezřelí je její přítel, bývalý.
Vražda nebyla spojená s drogami, alkoholem nebo nějakými psychickými
problémy ale byla to vražda z lásky. Protože oběť, vraha už nemilovala. Byla to neopětovaná láska. A proto se vrah rozhodl, tu ženu zabít. Když jí nemůže mít on, tak už nikdo!"
"To je neuvěřitelné Sasuke, jak jste mohl jen díky krevním stříkancům k tomu dojít, dobrá práce."
"Jdu to prověřit." Řekla a odkráčela do svojí kanceláře.

Už je to tu zase, ty pohledy, když zabijí policistu. Ten pocit už jsem někde viděl.
Zpátky do mého dětství…

"Dobré tati? Jak to zvládáš?" Opatrně se zeptám, protože vypadá jako by se měl každou chvíli zhroutit.
" Svět se vymkl z rukou, nevím jak dál. Vím však jedno, že budu pokračovat a chytím toho vraha, který zabil mého kolegu."
Můj otec vydržel hodně bolesti, ale neventiloval to jako ostatní.

Má další oběť jménem Gaara je nadosah. U soudu dopadl, jako nevinný ale já vím, že tomu tak není.
Doufám, že se nezabije sám, když je tak namol a řídí auto, to by byla tragédie a měl bych po legraci.
Důkazy a potřebné informace mám, teď jen toho ptáčka chytit.
Ještě před tím než to však udělám, si musím nachystat místo, kde bude vražda uskutečněná.
Tentokrát jsem zvolil, starý opuštěný dealerský dům. Dříve tam chodily drogově závislý ale pak je buď, vyhnala nebo zavřela policie. Od té doby tu nepáchla žívá duše.
Na stůl rozprostru igelit, abych zabránil potřebným stopám, kdyby někdo na mě přišel a hlavně i pro čistotu. Zbytečný pořádek fakt nepotřebuji.
Jednu věc mě otec naučil dobře a to je být si jistý, protože když ne, tak za to můžete škaredě zaplatit.
Je čas, zase ukojit svůj chtíč, svoje záliby.
Jak se říká, na jatkách nejdřív zvíře omráčí, než je zabijí.
Stejně tak jak já svojí oběť. Přijede autem k domu, jak vystoupí tak neváhám, vyjdu ven, potichu se k němu přikradu zezadu a vpíchnu uspávající látku.
Místo už mám připraveno, teď už jen počkat až se obětní beránek probudí a můžeme jít na věc.
Určitě se ptáte, co vůbec udělal. Srazil autem, když byl namol kluka ze sousedství a vyvázl, z čistým štítem. A ta rodina, nedostala vůbec nic, dostala nůž do zad, jejich naděje byla zmařena. Už se jejich syn nikdy nevrátí.

"C-co kdo jste? A proč jsem tu?" Zase spousty otázek, které nevedou k ničemu ale proč mu nevyhovět.
"Já jsem bůh, napravuji svět a zbavuji se těch špatných, si tu, protože si zabil kluka a vyvázl si neposkvrněný."
Vezmu si vzorek jeho krve a upečetím jí do sklíčka.
"Ne já ho nezabil, nic jsem neudělal, přísahám." Lže, jako když tiskne, krása.
Ukážu mu vrtačku a najednou si vzpomene.
"Dobře, dobře udělal jsem to, ale nechtěl, byla to nehoda, ovládal mě alkohol."
"Já ti rozumím, jsme naprosto stejný, ale někdo to aspoň umí částečně ovládat."
Ukončím rozhovor, vrtačkou mu propíchnu srdce. Lapá po dechu, jak krásné. Snaží se udržet při životě. Dorazím ho, sekáčkem mu utnu hlavu. Ach, tolik krve, toho se nikdy nenabažím.
Dnešní vražda a opět vyčištění světa od jednoho grázla byla celkem rychlá ale nemám času nazbyt, mám ještě dvě zastávky.
Tělo rozřežu na několik kousků a uložím do pytlů na odpadky. Uklidím místo vraždy, tak aby nezůstala ani jediná stopa.
Naložím vše do auta a nepozorovaně zmizím, má první zastávka je u moře. Vytáhnu pytle a ještě do nich dám velké šutry.
Pytle vhodím na svůj člun, který už mám od malička. A jedu doprostřed oceánu, kde mám místo na hřbitov mrtvol, kde tělo zmizí, vtáhne ho temnota a už ho nikdy nikdo nespatří.
Mám uklizeno, teď ještě trochu vyčistit člun, kdyby náhodou někdo chtěl někdy šmejdit, nic nenajde.
Poslední zastávka měla být u Sakury, vyzvednout jí a jít na večeři. Upřímně nemám na ní, čas a ani náladu, akorát by ve mně vyvolala další negativní rozpoložení, které bych si na ní, dřív nebo později vybil.
Zavolám jí a omluvím se, něco už si vymyslím.
Nestojím o to, aby na mě přišla kvůli mé blbosti, kdybych se neovládnul.
To by se můj svět zhroutil jako domeček z karet.
"Ahoj, promiň, že volám, ale jsem ještě v práci. Případ se nám trochu zkomplikoval a potřebujeme najít stopu, beze mě se tu neobejdou. Omlouvám se, ale večeři budeme muset odložit na jindy, promiň a nezlob se." Řeknu tím hlasem, který u Sakury vždy zabere. A uvěří mi. Ten nejsmutnější a zoufalý hlas.
"Do-dobře Sasuke nevadí, vím jak je tvoje práce těžká, snaž se ze všech sil. Hlavně se moc nepřepínej, ať se ti nic nestane. " Starostlivá jako vždy.
" Děkuji, že mě chápeš a ještě jednou promiň, slibuji, že se to budu snažit vyřešit co nejdřív. A potom budeme jen ty a já. Tak zatím pa. Miluji tě."
" T-Tak zatím ahoj, taky tě miluju."
Hovor ukončím, než si na něco vzpomene. Už mám vše hotovo, můžu jet domů a udělat si volnou chvilku.
Doma vytáhnu pod podlahou, poklady. Zasadím sklíčko s krví mezi ostatní.
Gaara vítej do nové rodiny, bude se ti tu líbit. Všichni máte toho tolik společného.
Schovám krabičku, zpět do podlahy. Zaujme mě, vzkaz na ledničce, je to ten samý. Ale přece, vím, že jsem si ho schoval, tak ať ho nikdo nenajde.
"Sakra!" tohle už ne, zase mi bude vrtat hlavou. Byl tu znovu. Jak? Proč? Co tím sleduje?.
Vzkaz si dám zpět do foto alba. U skládaček není nic horšího, když jí složíte a zjistíte, že nějaké dílky chybí.
Vrátil se a nenechal tu nic víc, než jen zprávu "najdi si mě" a já si ho najdu.
Dám si hlavu pod studený proud vody, nejlepší věc, když chcete vypnout a zkusit nemyslet.

V životě se musí občas lhát a ukrývat tajemství, jsou skryté pod povrchem, někdy je to lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama